Prostorová dualita

Projekt zkoumá přesah hmotných a digitálních prostorových prostředí a to jak může tento fenomén ovlivnit architektonickou praxi.

Rychlý pokrok v technologiích nám umožnil přístup do další vrstvy naší reality zvané virtuální realita. Téměř každý z nás žije část svého života v digitálním prostředí internetu. Ať už se jedná o komunikaci, vyhledávání informací na internetu, nakupování zboží ze vzdálených zemí nebo vytváření virtuálního alter ega na sociální síti.

Přesto stále vnímáme virtualitu a realitu jako dva oddělené světy, přestože jsou spolu hluboce propojeny. Také v architektuře, když mluvíme o virtuálním prostoru, jedná se většinou pouze o simulaci návrhu určenou jako prezentační nástroj nebo jde o umělé prostředí počítačové hry kompletně odtržené od fyzického světa. Hmotné a digitální prostředí se však budou vždy překrývat a my můžeme využít jejich interakci. Lidé tak mohou zažít dva prolínající se prostory najednou. Pokud takto začneme přemýšlet, můžeme objevit úplně nové spektrum prostorových zážitků. Digitální prostředí vystavěné na základě toho hmotného může obohatit naše vnímání architektury. Spíše než imitovat, digitální prostředí by mělo objevovat bílá místa na mapě architektury a vytvářet prostory, které není možné zkonstruovat v hmotném světě.Digitalita není vázána fyzikálními zákony jako gravitace a otevírá nové možnosti kompozice nebo pohybu objektů. Je formována pixely tak jako hmota atomy. Digitálním objektem je možné projít a vnímat jej zevnitř. Tato konstantní přítomnost dvou stran objektů je provokující. Na jednu stranu může digitalita vytvořit pouze vizuální a ne fyzické bariéry mezi hmotnými objekty, ale na druhou stranu můžeme dosáhnout nekonečného vrstvení prostoru, protože do každého digitálního objemu můžeme vstoupit.

Lidské tělo a mysl stále existují pouze v hmotném světě, takže pokud mluvíme o virtuálním světě, jeho propojení s tím hmotným je nevyhnutelné. Hmatatelnost je hlavní rozdíl mezi těmito dvěma prostředími a přesný přesah virtuálního a reálného světa činí virtualitu přesvědčivou.

Virtualita může být vždy vnímána pouze skrze člověkem vyrobená zařízení ( nebo v budoucnu pomocí rozšíření lidského těla). Lidé si tak mohou vždy vybrat jestli budou virtuální část prostoru vnímat či nikoliv, reálná část tak musí být funkční i sama za sebe. Vnímání virtuality se také může lišit člověk od člověka. Dva lidé v tom stejném fyzickém prostoru mohou vidět různý virtuální prostor, zatímco v některých situacích jim bude zobrazena identická virtuální nástavba.Kreativní potenciál je obrovský…

Nové materiály tíhnoucí ke grafickému designu a malbě.

Architektonická kompozice prolínající se s instalačním uměním.

Pokušení k mazání či přehlcení je silné.

Ve virtuálním světě může být vytvořeno mnoho za udržení nízkých nákladů. Výdaje vyjádřené v konstrukčních nákladech mohou být možná převedený na výpočetní výkon potřebný k vygenerování obrazu virtuálního světa.

Je důležité nesimulovat ale tvořit. Nejprve může být cílem pouze rozšíření hmotné architektury ale virtualita může být později viděna jako její integrální součást vedoucí dokonce ke změně chování lidí.